Sdílení:
| Sony Ericsson W395i - místo her hudba (recenze) |
| Jozef Cmar | |
| Pátek, 24. dubna 2009 | |
Právě v těchto dnech se na našem trhu začal prodávat Sony Ericsson W395i, který prakticky ve všech směrech vychází ze staršího modelu F305. Zatímco původní model byl zaměřený na hraní her, novinka se řadí mezi telefony Walkman, její doménou tedy bude poslech hudby.    Poznámka: protože je prostředí telefonu naprosto totožné s předchozími modely S302 a W302, rozhodl jsem se v recenzi použít screeny displeje právě z těchto telefonů. Prostředí jsou skutečně totožná, a to včetně Walkman přehrávače u W302 a W395i, proto věřím, že toto pro vás nebude překážkou. V mnoha ohledech se pak recenze bude podobat recenzi modelu F305, jelikož oba telefony jsou jak po hardwarové, tak po softwarové stránce prakticky totožné a není mezi nimi žádný větší rozdíl. Což je u některých vlastností výhoda, jinde nevýhoda. Nyní už se ale vrhněme na model W395i.     Hlavní výhody: Dostatečné funkce pro nenáročné uživatele Vysoká rychlost telefonu Vše důležité v základním balení Příjemné rozměry i držení telefonu Pohodlná tlačítka Hlavní nedostatky: Cena by měla být o něco nižší Prostředí telefonu je nemoderní Napevno nastavené funkce kontextových kláves Pouze jeden budík Obsah standardního balení: Telefon Nabíječka Datový kabel Sluchátka HPM-64 Paměťová karta s kapacitou 1 GB     Rozměry telefonu jsou 96 x 47 x 15 milimetrů při hmotnosti 96 gramů. Rozměry mi přijdou celkem vyvážené, telefon se v ruce velmi dobře drží, co se mi ale nelíbí je hmotnost. Ta sice není nijak závratná, na druhou stranu W395i rozhodně není zrovna topmodel naplněný až po okraj různými funkcemi, proto by hmotnost měla být výrazně nižší. Mnohem více by mi seděla hodnota pohybující se někde okolo 80 gramů. Přední straně dominuje dostatečně veliký displej s rozlišením 176 x 220 pixelů, který umí zobrazit až 262 000 barev. Na základní použití telefonu to bohatě stačí, rozlišení nás ale informuje o tom, že v telefonu rozhodně nenarazíme na moderní platformu A200 od Sony Ericssonu, ale že je telefon opět vyroben v režii Sagemu i s jejich uživatelským prostředím, což s sebou rozhodně nese více nevýhod než výhod.     Pod displejem se nachází relativně mnoho tlačítek. Kromě klasické dvojice kontextových tlačítek je zde tlačítko sloužící k rychlému přístupu k přehrávači Walkman, korekční klávesa c, dvojice tlačítek s červeným a zeleným sluchátkem (respektive zvednutým a položeným sluchátkem, jelikož tlačítka jsou bezbarvá) a především hlavní ovládací prvek, kterým je pětisměrná ovládací klávesa s potvrzujícím středem. Všechna tlačítka jsou velmi dobře pohodlná, jistě se mačkají a díky rozestupům mezi nimi není nutné se na klávesnici při ovládání telefonu dívat. Co se mi nelíbí (a vytýkal jsem to už u předchozích modelů) je nemožnost nastavit si vlastní zkratky na obě kontextová tlačítka. Ta jsou napevno přiřazena pro vstup do složky Hudba ve správci souborů a pro otevření telefonního seznamu.     Na pravé straně se nachází spoušť integrovaného digitálního fotoaparátu a také dvojice tlačítek, kterými lze regulovat hlasitost. Ještě o kousek výše v pravém horním rohu se nachází ouško pro provléknutí v dnešní době velmi populární šňůrky na krk. Na horní straně se nachází slot na paměťovou kartu Memory Stick Micro krytý praktickou krytkou, se kterou se mi velmi dobře pracovalo. Uprostřed levé strany se nachází konektor Fast-port. Velmi zajímavá je zadní strana. Trochu stranou ponechme čočku digitálního fotoaparátu, nejzajímavějším prvkem na zadní straně je totiž dvojice hlasitých reproduktorů. Těšit se tak můžete na kvalitní stereo zvuk a předem mohu prozradit, že to stojí skutečně za to a v tomto směru telefon jasně překonává většinu (i výrazně dražších) telefonů Sony Ericsson. Pod zadním krytem (který jsem občas nevěděl, jak správně nasadit, jelikož je celkem souměrný) se pak nachází baterie BST-33 s kapacitou 950 mAh, což telefonu bohatě stačí pro více než 4 dny běžného používání.     Po vysunutí horního dílu se před vámi objeví alfanumerická klávesnice. Její tlačítka si už ale nezaslouží takovou pochvalu, jako ovládací prvky pod displejem. I na klávesnici se sice dobře píše a pohodlně se ovládá, jednotlivým klávesám by ale neškodilo větší hmatové odlišení a také trochu větší rozměry jednotlivých tlačítek. Po pár dnech či týdnech si ale na klávesnici jistě zvyknete (jako jsem si zvyknul i já). Velmi zvědav jsem byl na kvalitu vysouvací konstrukce a nakonec jsem nebyl zklamán. Stále to sice není dokonalé, ale vysouvací mechanizmus se nebojím označit za velmi kvalitní.     Po spuštění telefonu na vás zavane nádech historie - matice dvanácti ikon ve stylu K700i dává vzpomenout na doby dávno minulé. Podobně jako u jiných lowendů od Sony Ericssonu je i model W395 vyráběn plně v režiji Sagemu. Ačkoliv se tedy ovládací prostředí na první pohled snaží působit SE dojmem, my se ošálit nenecháme. Rozdílů mezi moderní platformou A200 od Sony Ericssonu a tou od Sagemu je totiž mnoho, jmenujme ty hlavní: W395i neumí rychle vyhledávat v telefonním seznamu, nezvládá jeho zálohu na paměťovou kartu, nelze do něj nahrát další schémátka, neumí spouštět současně více aplikací, prostředí je na pohled celkem zastaralé a nepříliš příjemné na pohled (subjektivní pocit, pokud se vám líbí, poslední poznámku ignorujte). Pokud bych měl něco vyzvihnout, je to celkem vysoká rychlost práce v menu. Zatímco telefony na platformě A200 jsou plné animací a grafiky, prostředí od sagemu je velmi jednoduché, ziskem je ale jeho skvělá rychlost a rychlé reakce. Telefonu nechybí podrobný telefonní seznam, který bohužel neumí přesně zobrazit dostupnou kapacitu.Vše ale nasvědčuje tomu, že je možné uložit až 1000 kontaktů. změn se nedočkal ani editor zpráv, vše je stále stejné, jako u ostatních telefonů Sony ericsson a sám necítím potřebu cokoliv měnit. Podobně jako u telefonního seznamu ale i zde platí, že telefon vám dostupnou kapacitu pro SMS zprávy přesně nesdělí. Organizační funkce jsou zpracovány dobře, na druhou stranu jsem už u Sony Ericssonu viděl lepší. K dispozici je totiž jen jediný budík, citelně mi navíc chyběla funkce poznámek.     U většiny telefonů řady Walkman je jednoznačně největším tahákem hudební přehrávač a v případě modelu W395i tomu není jinak. Kromě klasických funkcí, jako je rozdělení podle jednotlivých interpretů, alb a podobně si chválu rozhodně zaslouží široké možnosti nastavení ekvalizéru a především stereoreproduktory na zadní straně telefonu. Ty se starají o skutečně kvalitní a hlasitý poslech bez nutnosti připojovat sluchátka. Celkem mě až zamrzelo, že mnoho výrazně dražších hudebních telefonů Sony Ericsson stereoreproduktory postrádá. U tlačítka Walkman je příjemné, že si pamatuje poslední činnost, kterou jste v rámci multimédií dělali, tedy zdali jste poslouchali hudbu v telefonu nebo rádio. Právě tu funkci pak při stisknutí tlačítka aktivuje, což urychluje práci s telefonem. Procházení telefonem je vůbec velmi rychlé a svižné. Nakonec jsem ale našel u telefonu pro mě zásadní nevýhodu. Neporadil si totiž zdaleka se všemi skladbami mp3, které jsem do něj nahrál. Za dobu testování se mi nepovedlo zjistit, kde je chyba, jelikož často telefon přehrál jen 2 až 3 skladby z jednoho alba. Třeba bude mít někdo jiný více štěstí a zjistí, kde je v tomto směru problém. Mě se to bohužel nepodařilo a z cca 120 mp3 souborů, které poslouchávám, jich telefon načetl a přehrál pouze 15. Trochu stranou figuruje fotoaparát. Ten dokáže pořizovat snímky o rozlišení až dva megapixely (kromě tohoto rozlišení nabízí také další dvě - megapixelové a VGA) a ačkoliv mu chybí autofocus, fotografie nejsou vyloženě špatné a při dostatku světla vykouzlíte i povedené snímky. Především se mi líbí výborné podání barev, které ve většině případů přesně odpovídá realitě. Občas se ale setkáme s nepovedenými snímky, typicky přepálenou oblohu není vůbec těžké v záběru získat. Kromě rozlišení můžete v nastavení také měnit vyvážení bílé barvy, zapnout některý ze tří efektů, vypnout zvuk závěrky fotoaparátu, nastavit paměť, která bude sloužit pro ukládání fotografií (doporučuji samozřejmě paměťovou kartu), kvalitu obrázků (vybíráme ze dvou možností - normální a vysoká, nevidím důvod pro použití nižší) a také noční režim nebo samospoušť.                         Noční režim by měl pomoci při fotografování v místě s nedostatkem světla, v praxi jsem si ale žádného rozdílu na fotografiích focených s tímto režimem a bez něj nevšiml. Kromě jednotlivých snímků je telefon schopen pořídit také čtveřici po sobě jdoucích snímků ve VGA rozlišení, ze kterých pak můžete vybrat ten nejpovedenější. Telefonu nechybí ani možnost nahrávání videa. To je ale vyloženě slabé - rozlišení je pouze 176 x 144 pixelů a ani samotná kvalita a podání barev není nijak úchvatné. Díky celkem pohodlné kvalitní klávesnice a rozšířenému rozlišení displeje si můžete dopřát spousty her, jejichž hraní si rozhodně užijete. Chybět nemůže ani rádio s RDS. Datové funkce jsou vzhledem k zaměření telefonu naprosto dostačující, dvojici GPRS a EDGE ve třídě 10 doplňuje na krátkou vzdálenost technologie Bluetooth.     Sony Ericsson W395 dobře ilustruje současnou situaci ve společnosti Sony Ericsson. Ačkoliv telefon není vyloženě špatný, jeho šance na současném trhu příliš vysoké nejsou. W395i je sice velmi hezký a dobře se ovládá, nejsem si ale jistý, jestli to bude na úspěch stačit. Ve srovnání s některými staršími telefony z vlastní stáje, které se prodávají za stejnou nebo podobnou cenu, totiž dostává v otázce funkcí na frak. Typickým příkladem (jemuž se pravděpodobně budu věnovat v samostatném článku) je model W910i, který sice není nejnovější, nicméně se prodává za podobnou cenu, jako W395i a z hlediska funkcí je přeci jen někde jinde. Sony Ericsson W395i si můžete zakoupit na X-Store. Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář. |
Prichazim k zaveru, ze je lepsi pouzivat treba SE w710i nybrz tohle...
