TV Phone P1i vs Sony Ericsson P1i: Obstojí kopie nebo originál? |
Martin Chroust | |
Středa, 23. leden 2008 | |
Před časem jsme vám představili kopii Sony
Ericssonu P1i, která se vyrábí v Číně. A světe div se, tato kopie se
nám dostala do ruky, takže můžeme objektivně odpovědět na otázku - je
lepší kopie nebo originál? Před časem jsme vás již informovali o tom, že se v Číně prodává kopie Sony Ericssonu P1i pod označením TV Phone P1i Dual SIM. Na náš článek se však objevila reakce v tom smyslu, že nemáme všechny informace uvedeny správně a tak vám je teď uvádíme na pravou míru. A to hned v souboji originálu a její kopie, jestli je povedená či nikoliv, to se dozvíte z násleujícího srovnání. Telefon GoldStar TV Phone P1i Dual SIM (dále jen TV Phone) je ve srovnání s P1i o dost mohutnější. Se svými rozměry 114x57x20 mm převyšuje Sony Ericsson P1i ve všech rozměrech, ten je vedle něj jako menší brácha. Na můj vkus je TV Phone až moc robustní, i když pokud se podíváme na specifikaci, uvidíme, že zvětšení rozměrů neproběhlo jen náhodou. Nyní se zaměřme na čelní stranu přístrojů. TV phone má na čelní straně umístěn dotykový displej, který svou velikostí převyšuje ten u P1i. Ne však ale o tolik, protože ve své spodní části má umístěny pasivní dotykové ikony, které po doteku perem (zleva) otevřou hlavní menu, zprávy, telefonní seznam, dotekové vytáčení nebo hudební přehrávač. Displeje tohoto typu se nachází ve valné většině telefonů vyráběných v Číně a tak jej můžeme brát jako významný charakteristický prvek. Co se týče úhlů pohledu na displej, zde vítězí P1i, u TV Phonu jsou úhly horší a při šikmém pohledu zespoda nelze na displeji přečíst vůbec nic. Nad displejem se nachází pouze reproduktor, název výrobce GoldStar zde chybí. Okolo reproduktoru se nachází ještě vroubkovaný kov, který ani neimituje leštění hliník u Sony Ericssonu P1i, naopak, stříbrná barva na předním krytu je u TV Phonu více lesklejší, jinak jsou však rozdíly kosmetické. Pod displejem je umístěn černý lesklý pruh, na kterém se nachází 2 ikony, které přibližují funkce telefonu, jedná se o Bluetooth a TV. Ano TV Phone opravdu podporuje příjem televizního analogového signálu, ale o něm až dále. Nyní věnujme pár slov klávesnici. U Sony Ericssonu P1i se jedná o QWERTY kolébkovou klávesnici, kterou známe již z modelu M600i. Naopak TV Phone má stejné rozložení kláves ale ty jsou klasicky alfanumerické. Pod displejem najdeme klávesy s podélnou čarou a šipkou, které plní úlohu kontextových kláves, jen každá má jiný design. Ta pravá s šipkou je u TV Phonu použita jako klávesa k vracení se o nabídku výše, ta levá slouží k aktivaci nabízených voleb. Mezi těmito kontextovými klávesami se nacházejí tři velmi používané klávesy. První zleva slouží k volání z první SIM karty (či přijetí hovoru na první SIM kartě), první zprava poslouží taktéž k přijetí hovoru a to na druhé SIM kartě. Telefon podporuje aktivitu obou dvou SIM karet najednou, takže ve stejném čase můžete být na jednom telefonu dostupní na dvou číslech - na pracovním i na soukromém. Tím tento telefon převyšuje řadu jiných telefonů, které sice podporují 2 SIM karty, ale je aktivní vždy jednat a musí se mezi nimi manuálně přepínat. Při samotném vytáčení můžete po zadání barevného čísla zvolit, z které "simky" chcete vytáčet. Dalšími klávesami je tlačítko TV, které spouští prohlížeč televize, klávesu s tučňákem, která vás zavede mezi dvě přednastavené hry (Bejeweled a LianLianKan). Klávesa se symbolem dolaru vede netradičně k nastavení bluetooth. Samotná alfanumerické klávesnice je rozestavěna do tří řad po čtyřech klávesách, nula je spolu s hvězdičkou a křížkem umístěna v krajním sloupci, což je pro nás evropany trochu netradiční, hlavně ze začátku to bude dělat problémy. S čím taky budete mít problémy je příliš "plastová" klávesnice. Stisk kláves je tvrdý, nejistý, Sony Ericsson P1i naopak hodnotím na výbornou, QWERTY klávesnice je přesná, pohodlá a lze na ní psát i delší texty bez problémů. Snad jen doplním, že na čelní straně chybí taktéž kamerka pro videohovory, s TV Phonem si musíte vystačit pouze s GPRS, bohužel. Když jsem poprvé spatřil zadní stranu přístroje řekl jsem si, není to náhodou Sony Ericsson P1i? Na druhý pohled jsem však zjistil všechny detaily i rozdíly. Na zadní straně TV Phonu se nachází čočka fotoaparátu, která nemá ve svém lemování napsánu žádnou charakteristiku čočky, ale jen všeříkající nápis ENJOY DIGITAL LIFE. O to větší bylo moje překvapení, když jsem při zkoušce fotoaparátu zjistil, že domnělá čočka fotoaparátu je jen okruž zaslepená plastovým dílcem pod nímž se skrývá část reproduktoru! Vedle se totiž nachází tři dírky, avizovaném výrobcem jako subwoofer, ve skutečnosti se však jedná o docela slušný reproduktor, který vyzní lépe než plochý zvuk reproduktoru u P1i, navíc dokáže být až nesnesitelně hlasitý. Pokud by takhle telefon zazvonil někde v tramvaji, tak ta snad vykolejí, nemluvě o tom, co to udělá s dalšími cestujícími :-). Telefon má v základu přednastavené melodie MID, ale na paměťovou kartu lze dohrát i soubory MP3. Čočka digitálního fotoaparátu se tedy tyčí přesně nad těmito reproduktory, respektive je přesně v místě, kde je u Sony Ericssonu P1i záslepka na externí anténu! Místo nápisu P1i se na zadní straně přístroje nachází štítek s informací o podpoře Bluetooth a TV. Pod zadním krytem se však ukrývá baterie neznámého typu s kapacitou 2200 mAh! Tato kapacita baterie je téměř dvojnásobná než u Sony Ericsson P1i (Li-Pol baterie s 1120 mAh), ne nadarmo je pravdou, že TV Phone vydrží v pohotovosti teoreticky až 12 dní. Při testování jsme se však dostali k reálnému číslu okolo 4 dní, ovšem intenzivně jsme zkoumali všechny funkce, pouštěli televizi, rádio, fotili a také volali a psali SMS zprávy. Pod krytem se nachází informační štítek, který velkým nápisem NCKIA informuje o tom, s kým máme tu čest. Tuto podobnost s finským výrobcem můžeme vidět i na vzoru na baterii či na tapetě na displeji, která, jakoby symbianovým Nokiím z oka vypadla. Pod baterií se však nacházejí již zmíněné dva sloty pro SIM karty a slot pro paměťové karty microSD (v balení se nachází karta s kapacitou 256 MB). Boky obou telefonů jsou designově úplně stejné, jen s tím rozdílem, že u TV Phone zde nenalezneme žádné ovládací prvky (prohlubně zde zůstaly stejné). Jen na pravém boku se ve spodní části nachází gumová záslepka s nápisem USB. Mnozí z vás by jistě čekali možnost připojení přes miniUSB konektor, ale opak je pravdou. Nápis na záslepce pouze hlásá možnost připojení telefonu k počítači a to pouze za účelem nabíjení. Datový přenos podporován není. Navíc, proto aby jste zapojili tento atypický konektor tam, kde patří tak musíte vytrhnout plastovou krytku, ta svým uchycením prakticky znemožňuje připojení jakéhokoliv příslušenství. Zde Sony Ericsson P1i vítězí na plné čáře i přesto, že má klasický systémový konektor Sony Ericsson, ale podporuje hlavně Mass Storage. Spodní hrana TV Phonu zůstala úplně prázdná, jen na pravé straně se nachází šedý hrbolek, který ukrývá teleskopické pero. To je tedy umístěno přesně naopak než u P1i, kde je vlevo nahoře. Na svrchní zkosené hraně jsou poté záslepky pro konektory externí telefonní antény a také pro externí televizní anténu. Ano, TV Phone nezůstává nic dlužen svému názvu a tak v sobě ukrývá malou televizní anténu, její velikost je po vytažení 25 cm. Při prohlížení televize může být nasměrována různými směry v závislosti na tom, zdali se díváte na výšku nebo na plnou šířku displeje.
Po spuštění samotného telefonu klávesou s červeným telefonkem vás na displeji nejprve uvítá informace o tom, že výrobce sponzoruje Olympijské hry v Pekingu a pak musíme zadat PIN kódy pro každou SIM kartu zvlášť. Najetí telefonu je pak dílem sekundy, kdy se nejprve první SIM přihlásí do sítě a poté ji následuje ta druhá. Oproti tomu Sony Ericsson P1i startuje hodně dlouho ale je to tím, že podporuje operační systém Symbian s UIQ3, TV Phone však žádný takový operační systém nenabízí. Trochu vás však může zmást tapeta na pohotovostní obrazovce, která se náramně podobá té u symbianových Nokií. Na pohotovostní obrazovce se nachází informace o stavu signálu na obou SIM kartách, dále pak stavové ikony nebo zbývající kapacita baterie. Aktuální kapacitu však musíte odezírat z grafiky baterie, protože nejsou k dispozici žádné informace o percentuálním stavu baterie. Na úvodní obrazovce se nachází aktuální datum, název dne a pak také hodiny, které mohou být v digitální nebo ručičkové podobě. Níž se nachází jíž pouze názvy operátorů jednotlivých SIM karet. Na pozadí lze umístit kterýkoliv obrázek, jenž je umístěn v telefonu. S celou barevností telefonů to vypadá tak, že je možno měnit mezi třemi barevnými schématy (oranžová, modrá, šedá), přičemž lze nastavit, kdy se mají tato barevná schémata zaměnit a v jakém pořadí. Stejně tak lze také nastavit screensaver, ale může se jednat pouze o jeden obrázek či animaci. Platí, že stejně tak jako u Sony Ericssonu P1i, nemohou být spořičem displeje hodiny.
Hlavní menu je tvořeno maticí dvanácti animovaných ikon oproti 9 neanimovaným ikonám u Sony Ericssonu P1i. V dalších podnabídkách jsou volby pouze textové s možností číselného ovládání. Telefonní seznam je oproti modelu P1i omezený jen na 500 vícepoložkových kontaktů, ke každému lze přidat až několik rozdílných údajů, informací a čísel. Telefonní seznam zobrazuje najednou čísla z telefonu i z obou SIM karet dohromady. SMS zprávy se neukládají do interní paměti jako u P1i, ale mají vyhrazené své vlastní pozice. Pro každou SIMku je připraveno 135 pozic pro přijaté textové a multimediální zprávy, e-mailový prohlížeč zde chybí. Při psaní textovek lze samozřejmě použít rozpoznávání znaků na displeji, které je sice o dost pomalejší než u P1i, ale pokud napsaný znak nesouhlasí, telefon sám nabídne nejpodobnější symboly, které lze namísto napsaného písmene vložit do zprávy. Správce souborů informuje o tom, že interní paměť s kapacitou 174 kB doplňuje externí paměť v podobě paměťových karet microSD. V základním balení se nachází karta s kapacitou 256 MB oproti 512 MB Memory Stick Micro u Sony Ericssonu P1i. Nyní bych pár slovy zmínil multimediální sekci telefonu. Hlavní položkou je zde totiž TV, resp. příjem analogového vysílání. Pro spuštění prohlížeče je nutno vyhledat dostupné stanice a poté lze mezi nimi listovat pomocí kláves 4 a 6, které slouží jako jakýsi kurzorový ovladač. Bohužel, i když máme na vesnici poblíž města dobré pokrytí televizní signálem, v telefonu se mi podařil rozchodit jen obraz u ČT1 a PRIMY, ovšem zvuk zde nebyl, na pozadí bylo slyšet pouze "chrčení". Anténa je totiž strašně malá oproti klasickým TV anténám, avšak chrčení je možná způsobeno také tím, že tento čínský telefon nemusí podporovat evropsné televizní normy. Při přehrávání se lze dívat na celé obrazovce na šířku displeje, anténu můžete směrovat všemi směry, které vám její kloub dovolí. Druhou položkou je fotoaparát, který jak už jsem zmínil. Není umístěn v kruhu tam, kde by jej každý logicky hledal. Toto klamání nepřítele má za následek i to, že TV Phone dokáže pořizovat snímky jen v rozlišení 640x480 pixelů, ovšem lze u něj použít dostatečného množství efektů, využití časovače, nastavení kvality snímku, soubor rychlých fotografií za sebou či vyvážení bílé. Kdo by čekal megapixelový fotoaparát je nyní určitě zklamán - tento model opravdu nemůže srovnávat své fotografické kvality se Sony Ericssonem P1i. Prohlížeč videa dokáže taktéž otevřít velké pole působnosti při nastavování efektů či kvality videa. Nahrané klipy jsou ve formátu AVI, avšak jejich rozlišení je pouze 240x192 pixelů. Prohlížeč obrázků vypadá u obou modelů podobně, je možné prohlížet snímky i ve full screen módu. Sekce multimédií dále nabízí dvě hry, Bejeweled je hra známá z internetu, vaším úkolem je posunovat kameny tak, aby se z nich utvořily alespoň trojice, které zmizí a uvolní cestům dalším kamenům. Druhá hra nese název LianLianKan, je to jakési pexeso na motivy Pokémon. Zde je nevýhoda, protože TV Phone nepodporuje ani Java aplikaci, vystačit si tedy budete muset z předinstalovanými hrami. Pokud uděláte nemožný pohyb, upozorní vás na to známý zvuk "a au" který na počítači signalizuje přijatou zprávu na ICQ. Hudební přehrávač nabízí podobné možnosti nastavení jako u P1i, jen chybí ekvalizér. Obecně vzato, vlastně skladby nepřehrává vůbec, nechce je totiž načíst ani z interní paměti, ani z paměťové karty. FM Rádio hojně využívá služby integrované antény a hraje docela hodně hlasitě, dokáže hrát i na pozadí. Sekci multimédií doplňuje možnost nahrávání zvuky a čtení elektronických knih, ani jednu se nám však nepodařilo přečíst. TV Phone podporuje uživatelské profily, lze jich vybrat až 6 a každý z nich lze libovolně upravit k obrazu svému. Velmi přehledný je kalendář s měsíčním náhledem, který umožňuje přidávání opakovaných událostí (jednou, denně, nebo určitý den, jednou týdně nebo jednou měsíčně). Takřka totožné nastavení nabízí úkolovník. Budíky mohou být taktéž opakované, v jednu chvíli jich můžete mít nastavených až 5. U budíku si můžete taktéž nastavit za jak dlouho po odložení začne melodie hrát znova. Aplikace WorldClock vám zase ukáže aktuální čas ve všech částech světa. Dále zde najdeme jednoduchou kalkulačku nepodporující priority, převodník jednotek váhy, délky a měn. Organizační funkce doplňují klasické a nWay stopky. Poslední ikonou v menu jsou záložky, které mohou obsahovat vámi nejpoužívanější funkce a jsou lépe na očích. Má poslední zmínka je k Bluetooth, což je jediný způsob, jak dostat do telefonu soubory (USB kabel slouží pouze k nabíjení z počítače). Přenos souborů je ve dvou režimech, buď musíme oba dva telefony spárovat a poté se přenese soubor (před každým přenosem je nutné párování) nebo využijeme tzv. Bluetooth FTP. Po spárování se mi na displeji TV Phonu zobrazil interní a externí disk (M2) u mé P1i, které jsem mohl prohlížet a potřebné soubory jsem si stáhl do telefonu stejně tak jako bych je stahoval z webu. Telefon také umí přehrávat hudbu pomocí Bluetooth profilů, avšak MBR-10 a sluchátka HPM-85 se mi s telefonem nepodařilo spárovat. Pokud takovýto případ nastane, můžete k poslechu hudby použít dodávané stereo hansdfree (klasické "špunty") Co říci závěrem? Oba modely jsou si designově hodně podobné. TV Phone nabízí televizi o jejíž funkčnosti jsem se však příliš nepřesvědčil. Na zadní straně je fingovaná čočka fotoaparátu a reproduktor, který je výrazně hlasitější než u P1i. Baterie má kapacitu 2200 mAh ale focení a televize ji neskutečně rychle ubírá na kapacitě. Přes své klady i zápory však TV Phone může být jistou alternativou. Lze jej pořídit již za cenu málo převyšující 4500,- Kč avšak musíte mít na paměti všechny klady a všechny zápory. Někdy se vám stane, že telefon nezareaguje na činnost stylusu, někdy vás telefon překvapí tím co umí. Na druhou stranu je zde vidět mnoho nedodělků, třeba avizovaná číselná volba, která je sice u nadpisů uvedena ale nefunguje. Fotoaparát nabízí pouze rozlišení 640x480 pixelů a hudební přehrávač nepřehrává hudbu. Co se mě týče, zůstávám s radostí u modelu P1i, nyní jej budu hýčkat ještě více :-) A vy? Spletli by jste si kopii s originálem nebo je dokonce záměrně zaměnili? Tip: Všechny obrázky naleznete pohromadě v naší galerii.
Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář. |