Forum |
| Zklamání naživo - druhý pohled na Sony Ericsson Aino | | Tisk | |
Sdílení:
| Jozef Cmar | |
| Pátek, 6. listopad 2009 | |
Před několika dny se začal prodávat asi nejkontroverznější Sony Ericsson poslední doby - model Aino. Nabízí povedený vzhled a spoustu funkcí, přesto tento přístroj není dokonalý. Nabízí rozměrný dotykový displej, přesto tento telefon nepovažuji za dotykový. Rozporuplné ovládání, to je hlavní důvod, proč jsem Sony Ericssonu Aino nepřišel na chuť před delší dobou při testování prototypu, ani v poslední době, kdy testuji finální verzi telefonu.     Sony Ericsson Aino byl představen před několika měsíci v rámci nového proudu v portfoliu společnosti - řady telefonů Entertainment Unlimited (volně přeloženo neomezená zábava). Po představení následovalo nadšení z toho, že společnost konečně zareagovala na stále vyšší prodeje telefonů s dotykovým displejem a konečně se dočkáme něčeho podobného i od našeho oblíbeného výrobce. Čím více se ale o telefonu vědělo, tím větší rozčarování jsme zažívali. Nedotažené ovládání a dotykový displej funkční jen ve zlomku menu, to jsou asi hlavní důvody, proč obliba novinky nebude zdaleka tak vysoká, jak by si Sony Ericsson představoval. Před mnoha týdny jsem měl možnost testovat prototyp Sony Ericssonu Aino a právě ovládání bylo hlavním důvodem, proč u mě telefon neuspěl. Nyní se na trh dostala finální verze telefonu a já jsem se rozhodl, že zapomenu na nedobré zkušenosti s ovládáním prototypu a dám telefonu ještě jednou šanci. Na několik týdnů jsem si jej tedy vypůjčil a snažil se zjistit, zdali je správné, že hledám chybu v telefonu a nikoliv třeba v sobě. Po nějaké době mohu prohlásit - mnou to není, tohle prostě vývojáři Sony Ericssonu nedomysleli. Jaké dvě hlavní věci mě tíží?    1. ovladatelnost - ať se to Sony Ericssonu líbí nebo ne, drtivá většina uživatelů si telefon kupuje nejen na to, aby se s ním předváděli kamarádům, případně se na něj zamilovaně dívali, ale také aby jej (více či méně často) používali. Pohodlná obsluha je pro mě u telefonu velmi důležitá, často dokáže ovlivnit celý dojem, který na mě telefon zanechá. Asi málokdo z vás by si pořídil mobilní telefon, který by se mu ovládal nepohodlně. Sony Ericsson Aino ale ovládání promyšlené nemá. Téměř při každém běžném úkolu (mimo manipulace s nabídkou médií a fotoaparátu, která ale podle mě také mohla vypadat více atraktivně) je nutné vysunout klávesnici, abyste se dostali k bloku ovládacích tlačítek. A takto si pohodlnost prostě nepředstavuji. Pro rychlé pohled do kalendáře, kontrolu seznamu zmeškaných hovorů, přečtení nedávno přijaté SMS zprávy, nakouknutí do seznamu nesplněných úkolů, ve všech těchto případech úplně obyčejného použití mobilního telefonu jste nuceni telefon otevřít. Totéž musíte také udělat pokaždé, pokud někomu chcete zavolat případně někoho prozvonit. Pokud by byl blok ovládacích tlačítek umístěný hned pod displejem a ne na výsuvném dílu, neřekl bych půl slova, i když by se tím narušily čisté linie telefonu. Takto si ale model Aino pochvalu za ovládání prostě nezaslouží. 2. využití displeje - od výrazně většího displeje jsem kromě pohodlnějšího sledování filmů (které nesleduji...), očekával především přínos v některých aplikacích, kde by se dal velmi dobře navíc získaný prostor využít. Na ukázku jsem ale vybral trojici screenů, které jasně ukazují, jak nevyužitý je velký displej u modelu Aino. První displej je klasika v podání prakticky všech telefonů Sony Ericsson - úvodní obrazovka s minimem informací, přitom je zde tolik nevyužitého místa. Úvodní obrazovka je jako stvořená pro zobrazení událostí z kalendáře, je třeba ale doinstalovat Java aplikaci. Proč ale tohle musí dělat sami uživatelé? U modelu Aino je (ne)využitost úvodní obrazovky ještě výraznější. Trochu komické mi pak přijde zobrazení menu ve formě kruhu. Na velmi rozměrném displeji se v malé části displeje míhají ikonky, zbytek displeje je opět zoufale nevyužitý. Přitom se zde mohly ukazovat například náhledy podnabídek, případně mohla být grafika výraznější a atraktivnější. Jako třetí jsem si vybral náhled na kalendář. Ten, stejně jako u předchozích modelů na platformě A200, zobrazuje náhled aktuálního měsíce (samozřejmě ale záleží na aktuálním nastavení). Přitom vzhledem k rozměrům displeje by se zde vlezly klidně náhledy na dva měsíce, více než jedna třetina displeje je zabraná nevzhledným obrázkem s nulovou informační hodnotou. Vývojáři zkrátka vzali stávající prostředí platformy A200 a všechny elementy roztáhly na výšku bez snahy o nějakou inovaci. Výhoda rozměrného displeje je ta tam.  Z dnešního krátkého článku by to mohlo vypadat tak, že jsem zarytým odpůrcem telefonů Sony Ericsson a ať tento výrobce představí jakoukoliv inovaci, nejsem s ní spokojen. Opak je ale pravdou, každý nový telefon nadšeně očekávám a výrobci skutečně fandím, protože telefony Sony Ericsson skutečně s oblibou používám. Na druhou stranu to, že něčemu fandím, mi nebere právo konkrétní produkty hodnotit a pokud je třeba, tak také kritizovat. Sony Ericsson Aino není špatný telefon, opět vychází z osvědčené platformy A200, nechybí mu Wi-Fi ani GPS, potěší také rozměrný displej. Řešení dotykového displeje je ale polovičaté (respektive vzhledem k tomu, na kolika místech se dá použít, by spíše slušelo označení desetinné), stejně tak ovládání telefonu v zavřeném stavu. Každý zákazník je ale jiný, takže je dost dobře možné, že Sony Ericsson Aino bude slavit úspěchy - rozhodně to přeji jak jemu, tak i samotnému výrobci. Co už ale vím nyní je fakt, že u mě tento telefon úspěch slavit nebude. Mobilní telefon chci takový, aby mi sloužil, nikoliv takový, který bude vyžadovat, abych já sloužil jemu. Sony Ericsson Aino v bílé barvě si můžete zakoupit na oficiálním e-shopu Sony Ericsson      Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář. |
| < Předch. | Další > |
|---|