Nyní jsem šťastným majitelem stříbrného Satia a počáteční nadšení mě neopustilo. Je to špičkové multimediální zařízení, u nějž mohu ocenit plynulost ovládání nebo třeba kvalitní 12Mpix fotografie, na focení s kamarády nebo v přírodě je to řešení k nezaplacení. Někdo si možná bude stěžovat na to, že někde musíte kliknout na volbu dvakrát, jindy jednou, pokud si u WM zvyknete na nabídku Start a zavírání aplikaci malým x v rohu displeje, zvyknete si i na toto, navíc všechny prvky jsou dostatečně velké, takže mám stylus stále zabalený v krabici. Když už jsem nakousl negativní názory, také mi přijde, že s příchodem X10 je najednou Satio na druhé koleji, nezajímavé. Názor, nechť si udělá každý sám, myslím si ale, že každé zařízení si klade za cíl oslovit jinou skupinu zákazníků. Díky většímu počtu konkurenčních modelů s S60 páté edice je navíc k dispozici nespočet aplikací, pokud k tomu přidám zrychlení telefonu posledním firmwarovým updatem, vím, že jsem pořídil dobře. Co na Satiu nejčastěji používám? Rozhodně přehrávač hudby a videa (sleduji seriály s titulky, na což je Satio přímo dělané), píšu texty na QWERTY klávesnici a připojuji se na web. V navigačním softwaru jsem musel dát přednost Garminu, souběžně ale testuji i český navigační software SmartMaps, který mě zatím stále překvapuje. Co se mi naopak nelíbí? Určitě by se hodil ekvalizér nebo upřednostnění zobrazení klávesnice pro vybrané možnosti zadávání. S dodávanou 1000 mAh baterií mi Satio vydrží v provozu okolo 2 dní, někdy méně, což je podle mě málo. Doufám, že se baterie s větší kapacitou objeví na trhu co nejdříve. Martin



Podobně jako Martin, i já jsem dlouhou dobu byl se svým telefonem naprosto spokojený. Budu se opakovat, ale Sony Ericsson C02 mi vyhovoval (a nebýt novějších modelů, tak stále vyhovuje) jako asi žádný jiný telefon předtím. Líbí se mi vzhled, konstrukce i promyšlená nabídka funkcí. Po více než roce sice i mě potkal proces odlupování barvy na některých místech telefonu, nejedná se ale o nic, co by mi v každodenním používání přístroje bránilo. Naprosto mi vyhovují možnosti úprav platformy A200, svůj telefon jsem tak dovedl do stavu, kdy naprosto reflektuje mé vlastní potřeby a v menu nabízí pouze ty funkce, které využívám, vše ostatní muselo z telefonu pryč včetně vestavěných her a aplikací. Díky množství odstraněných souborů se telefon také o něco málo zrychlil, na druhou stranu rychlost mi přišla dostatečná již dříve, nikdy jsem netrpěl pomalostí. Pokud mě něco mrzelo, tak to byla špatná použitelnost GPS na geocaching a také nepříliš pohodlná klávesnice. S první věcí jsem se smířil, na druhou jsem si časem zvyknul. Navigaci používám především na kole v neznámém terénu a tam mi pomalejší start případně odchylka pár metrů vůbec nevadí. Pokud bych měl jmenovat funkci, kterou jsem vyloženě nevyužil, jednalo by se o fotoaparát. Jsem totiž vyloženě nefotící typ (respektive fotící, ale když už fotím, je to nějaká událost, na kterou jsem si vzal svůj klasický fotoaparát), takže jsem si výhod a kvalit fotoaparátu u C702 příliš neužil. Za přibližně 18 měsíců, co jsem Sony Ericsson C702 využíval, jsem nafotil odhadem 40 fotografií, z toho tak třicet v době psaní recenze tohoto povedeného telefonu. Obraťme ale list, Sony Ericsson C702 dostal můj tatínek a sám jsem si vybral telefon nový.



Původně to vypadalo na veliký návrat k Symbianu UIQ3, jen velmi nerad jsem totiž při příchodu C702 opouštěl model M600i. Obrovská výdrž, skvělé rozměry a hlavně výborná klávesnice, právě tyto věci jsem na M600i měl nejraději. Proto jsem před pár týdny nezaváhal a když se objevila možnost koupi P1i za výhodných podmínek, nezaváhal jsem. Získal jsem tak M600i druhé generace, tedy s ještě lepší výdrží, mnohem větší stabilitou, potěší také kvalitní fotoaparát a Wi-Fi. K tomu samozřejmě klávesnice, kterou řadím na naprostý vrchol mezi mobilními telefony. Sám jsem ale cítil, že tíhnu přeci jen k platformě A200. Sony Ericsson C702 mě zkrátka ovlivnil moc a já cítil, že platformě zůstanu věrný. Původní myšlenku úplného návratu k C702 jsem ale dal k ledu, člověk potřebuje používat aktuální modely a tak říkajíc jít s dobou.  Trochu mě také lákalo vyzkoušení něčeho nového, volba tedy padla na řadu Walkman, protože jsem nikdy nevlastnil telefon této řady. Potom už bylo vybírání celkem jednoduché, GPS totiž byla podmínkou, takže se mi výběr velmi zmenšil a nakonec jsem zakotvil u modelu W995, tedy u současného topmodelu Sony Ericsson bez otevřeného operačního systému. Prakticky všechny kladné vlastnosti modelu C702 zůstaly zachovány, navíc jsem získal větší displej, vyšší rychlost telefonu, lepší fotoaparát, 3,5 mm jack, stereoreproduktory, skvělý přehrávač Walkman, pohybové čidlo, zprávy ve formě konverzací a mnoho dalších více či méně příjemných drobností. Nově mám místo 2 GB karty, kterou jsem používal v C702, kartu s hned čtyřnásobnou kapacitou. Sony Ericsson W995 jsem už před delší dobou testovat, nevybíral jsem tedy náhodně a díky vedení SEManie mám navíc velkou výhodu v tom, že můžu testovat všechny Sony Ericssony na trhu. Mám tak jistotu, že ten model, který si vyberu, je pro mě skutečně ten nejlepší. Sám jsem ale zvědav, jak dlouho mi spokojenost vydrží, model X10 se totiž jeví neskutečně lákavě a brousím si na něj zoubky. Jen nerad jsem prototyp z testování vracel, zatím si aspoň prohlížím fotografie, které jsem při našem setkání pořídil. Joža