Tiskové fotografie:

Hlavní klady:

- kvalitní dotykový displej s jemným rastrem
- dobrá organizace multimédií
- konverzační podoba zpráv je na tak velkém displeji velmi přehledná
- lehce vylepšená platforma A200
- podpora a EDGE, UMTS s HSDPA a Wi-Fi
- v otevřeném stavu můžete využít dotykový displej u Opery mini
- natáčení VGA videa
- vestavěný přijímač GPS
- možnost propojení s herní konzolí PlayStation 3
- dokovací stanice s bluetooth handsfree jsou součástí hlavní nabídky

Hlavní zápory:

- nevyužitá plocha displeje
- po vysunutí je telefon opravdu velký
- dotykový displej jen v zavřeném stavu
- focení jen v zavřeném režimu
- fotoaparátu chybí vyvážení bílé barvy
- v zavřeném stavu přijmete hovor ale pro čtení zprávy nebo zavolání musíte vysunout klávesnici

Ještě než začnete číst:

• Sony Ericsson představil nové telefony - zapomeňte na přístroje bez inovací
• Procházíme manuálem Sony Ericssonu Aino
• Veliký displej bez tlačítek - fotogalerie Sony Ericssonu Aino 

Vzpomínám si na produktové představení, kde se poprvé objevil model Aino. Všichni jásali, že má Sony Ericsson první "hloupý" dotykový přístroj, ale jen do té doby, než vyšlo na povrch, že má i klávesnici, a že displej je dotykový tak napůl. Naše testování ukázalo, že Aino v sobě jakoby skrývá dva zcela odlišné světy. Oba jsou v provozu a oba jednají nezávisle na sobě. Seznamte se se Sony Ericssonem Aino.

Dlouhý vysouvák

Sony Ericsson Aino je druhý v pořadí multmediálního trojlístku Satio, Aino, Yari, který se začal před několika týdny prodávat. Jedná se o zařízení s rozměry 104 × 50 × 16 mm a hmotností 134 gramů pracující na lehce vylepšené platformě A200, rozhodně bych o ní nehovořil jako o A300, k čemuž se některé weby schylují. Platforma A300 je stále ve vývoji (měly by ji mít až novinky Susan a Sunny), má být revoluční a hlavně odlišná, když už to musí být, tak bych Aino označil jako A210. Na první pohled si jej spletete s plně dotykovým zařízením, čelní plochu zabírá totiž jen dotykový displej s nestandardním rozlišením 240 × 432 obrazových bodů, ale nenechte se mýlit, dotyková plocha funguje jen při zasunuté klávesnici. Displej je lesklý, takže se v něm odráží okolí (zvláště u černého pozadí), nevyhnete se ani častým otiskům prstů. Vcelku netradičně chybí i jakékoliv hardwarové prvky, takže bude těžko hledat klávesu na "oživení" displeje. Po delším hledání ji však objevíte na horní hraně. Pokud budete Aino jen tak nosit po kapsách, můžete místy očekávat její náhodné stisknutí, doporučuji však telefon nosit v nějakém reprezentativním pouzdru, škodu s ním neuděláte a navíc bude v bezpečí. Nad a pod displejem pak ještě najdeme lesklé rámečky, které pokračují po bočních hranách přístroje, dosti na nich však ulpívají otisky prstů. 

Konstrukčně je telefon na naše poměry standardní, pokud jej ale vysunete, přijde vám vskutku obrovský. Nic na tom nemění fakt, že v Japonsku jsou na takovéto rozměry (i větší) běžně zvyklí, u nás je používání telefonu s patnácti centimetry na délku takřka neznámým pojmem. S vysunutím pomůže příjemně tuhá pružina, která telefon drží ve vysunuté poloze docela dobře, je zde ale mírná vůle při pohybu do stran. Boky přístroje nenabídnou nic převratného, levá strana je vyhrazena pro konektor FastPort, pravá zase pro klávesy regulace hlasitosti nebo klávesu spouště fotoaparátu. To, že je dvojpolohová jasně svědčí o tom, že 8Mpix snímač na zadní straně nepostrádá autofocus. Co mu naopak chybí je krytka čočky, takže si dávejte pozor na její poškrábání, i když je aspoň zapuštěna pod okolní povrch. Pod zadním krytem se pak nachází 1000mAh baterie BST-33, chybět nemůže ani slot pro paměťové karty microSD, hned v základním balení obdržíte 8GB kartu a s tím už se dá pracovat.

 

I přes funkcionalitu dotykového displeje se musíme při psaní textů spolehnout na alfanumerickou klávesnici. Klávesy jsou z pevného plastu a zarovnány do jednoho bloku, po delší době si ale na psaní zvyknete. Psaní mezery u Sony Ericssonů mi připadá jako putovní pohár, staré modely ji psali stisknutím klávesy 1, novější klávesou s křížkem a Aino ji má namapovánu na nulu. Diskutabilní změna, pokud jste dlouhodobí uživatelé Sony Ericssonů, budete se chvíli hledat. Oříškem pro mě byl blok funkčních kláves, kde je hlava na hlavě, často se mi tak při testování stávalo, že jsem místo kontextových tlačítek stiskl klávesy se sluchátky, je to moc tlačítek nahuštěných do moc malého prostoru. Aspoň že korekční céčko a klávesy menu činnosti trochu jakoby odstávají, takže je není problém nahmatat poslepu.

Prohlídka nového světa

   
 
Po aktivaci displeje v zavřeném stavu si můžete dovolit efektní odemknutí přístroje pohybem prstu směrem nahoru. Zde se také zobrazují zmeškané události a informace o stavu baterie a intenzitě signálu. Základem je šest ikon pro přístup k multimédiím, jmenovitě se jedná o fotoaparát, obrázky, hudbu, videa a rádio. Jejich podmenu původní pětici předskakují, takže kliknutím prstem dozadu se vrátíte o úroveň zpět. Menu fotoaparátu nabídne plně dotekové nastavení i snímání obrázků, více o něm si povíme dále v recenzi. Druhá ikona na úvodním displeji znázorňuje obrázky a práci s nimi. Obrázky lze mazat nebo editovat (tj. uplatnění funkce PhotoFix nebo převedení na černobílý), případně i zoomovat, u prohlížeče obrázků jde listovat pohybem prstu. Hudbu lze přehrávat podle alb nebo playlistů, jakmile hraje, vidíte na displeji obrázek alba s názvem skladby, interpretem a hlavními ovládacími prvky. Videosoubory zde mají kostičkované náhledy, jakmile však začne přehrávání, jsou dostatečně kvalitní. Pro příjem hovorů poslouží dotyková plocha dobře, posunutím dané ikony prstem můžete hovor přijmout, odmítnout nebo ztišit vyzvánění, pro čtení přijaté zprávy ale už musíte telefon vysunout.

 
       

Jakmile telefon vysunete, nejen, že nabyde to větších rozměrů, ale současně odhalí alfanumerickou klávesnici a bohužel se z dotykového displeje stane nedotykový. Pokud jste v otevřeném režimu například u psaní zprávy, pak telefon zasunete a znovu vysunete, objevíte se přesně tam, kde jsi při skončili. Oba stavy jsou tedy zcela odděleny, pokud však přehráváte hudbu a vysunete telefon hudba stále hraje na pozadí. To co pak na displeji uvidíte je klasický, a tudíž nedotykový, operační systém Sony Ericssonu, avšak v daleko větším zobrazení než u předchůdců.

Velký nevyužitý prostor

   

Volná plocha přímo vybízí k použití aktivního pohotovostního režimu, klidně by zde mohl být kalendář, výpis událostí a ještě by se tam vešly obrovské hodiny. Nic se tak nestalo a mám tak trochu pocit, že Sony Ericsson potenciál displeje nevyužil. Jen pro zopakování, na pohotovostním displeji naleznete údaje o kapacitě baterie, síle signálu, datu a čase včetně zmeškaných událostí. Stavový řádek ikon zobrazuje spuštěné aplikace, levá kontextová klávesa nás zavede přímo k Médiím, pravá poslouží k vyhledávání. Animovaná pozadí můžete zaměnit za aplikace, Callendar Wallpaper bude střídat různá zobrazení kalendáře, úkolů a poslední vyfocené fotografie, ale jeho funkce je čistě informativní, k daným zobrazením se musíte opět dostat přes menu. Bluetooth Robot hledá připojená zařízení a ty pak ve formě letadýlek zobrazuje na displeji, marně zvažuji nad praktickým využitím. Naopak chválím možnost dostat na pohotovostní obrazovku kontakty Facebooku, kde vidíte, co vaši známí publikovali a můžete jejich příspěvky hned okomentovat. Stiskem boční dvojklávesy pak zjistíte stav telefonu nebo případně i připojeného bezdrátového handsfree MH-100, které je součástí základní výbavy.

Hlavní menu nabídne 12 grafických ikon, každá z nich prošla znatelným faceliftem, takže vypadají jinak než u předešlých zařízení. Jejich zobrazení se může změnit v závislosti na rozvržení hlavní nabídky i na použitém flashovém schématu. Podnabídky jsou samozřejmě textové s možností číselné volby, jen tentokrát se vám na displej vejde jedenáct řádků, což mnohdy stačí na zobrazení všech voleb. Pohyb v nabídkách je svižný, zobrazování a přechody plynulé, drží se zavedeného standardu. Je škoda, že Sony Ericsson využil nabídnutého prostoru, takže i z přiložených screenů hned poznáte, že tu a tam by se něco hodilo přidat nebo aspoň využít k něčemu jinému.

Psaní zpráv a volání

Psaní zpráv se přesunulo do jednotného editoru, na displeji k dispozici hned jedenáct řádků textu, takže můžete na jednom displeji vidět část jedné zprávy a zhruba polovinu druhé. Psát můžete standardním způsobem nebo pomocí prediktivního slovníku T9. Můžete využít funkci kopírovat/vložit nebo do něj přidávat vlastní slova, to bude potřeba, protože některá základní česká slova budou chybět, škoda. Vždy 20 znaků před koncem zprávy začíná odpočítávání zbývajících znaků. Pro snadnější přidání objektů do zpráv je připraven spodní řádek ikon, umí zprávu obohatit o videa, obrázky, fotky, zvuky, nahrávky a animace, pokud jej použijete automaticky konvertuje zprávu na MMS. Doručené zprávy je možno zobrazit ve formě konverzace, tu bych zde využil jako nikdy jindy, velký displej k tomu přímo vybízí. Jak jistě zjišťujete, stále se bavíme o známých věcech, v menu zpráv je však novinkou aplikace Facebook. Kdysi bývala ve formě Java aplikace, dnes je již Sony Ericssonem přímo integrovaná do systému. O možnosti jejího umístění na pozadí jsem se již zmiňoval.

Telefonní seznam nabídne opět standardní kapacitu jednoho tisíce záznamů a až 7000 přidaných položek. Ke každému kontaktu lze přidat hned sedm čísel, tři e-maily, webovou adresu, vlastní vyzvánění a melodii zprávy nebo hlasový příkaz. Chybět nemohou ani kontaktní informace domů či do práce, poznámky nebo narozeniny, které můžete hned zapsat do kalendáře i s vybráním připomenutí. Pokud kontaktu přidáte obrázek, budete se zobrazovat přímo v telefonním seznamu vedle telefonního čísla. Na displeji v tu chvíli uvidíte až 10 kontaktů. Volat můžete z telefonního seznamu, přes rychlou volbu dlouhým podržením kláves 1-9, nebo chytrým vytáčením z pohotovostního zobrazení, kdy jsou kontakty uložené v telefonu filtrovány na základě vámi zadaných číslic.

Organizujeme si svůj čas

Model Aino nabídne opět slušně zvládnuté organizační funkce. Začneme pěti opakovanými budíky, z nichž může každý vyzvánět jinou melodií. Pokud pomineme seznam nainstalovaných aplikacích, o kterých si povíme dále, určitě vás zaujme položka Media Home. Jedná se o aplikaci, přes kterou můžete automaticky stahovat nová média z počítačové aplikace Media Go přes Wi-Fi. I přes veškerou snahu se mi však nepodařilo multimédia sesynchronizovat, chyba však byla možná na straně mé Wi-Fi sítě. Záložka Přenos souborů mapuje všechny vámi stažené soubory z internetu, je takový mobilní správce stahování. Správce souborů přehledně dělí soubory na ty v telefonu, na paměťové kartě nebo v poslední záložce zobrazuje všechny soubory najednou. Kalendář a úkoly nedoznaly oproti předchůdcům žádných změn, stejně tak poznámky, které můžete opět zobrazit v pohotovostním režimu. Kalkulačku, časovač nebo stopky netřeba dále představovat, opět se jen budete divit, kolik místa zůstalo žalostně nevyužito. Naopak oceňuji funkci světlo, kterou v telefonech už tak často nevídáme, přisvětlení fotoaparátu může svítit trvale, na 1 minutu nebo poblikávat sekvenci SOS. Nechybí ani možnost vzdálené synchronizace.

Zmínil jsem již položku Přenos souborů, která spolupracuje s internetovým prohlížečem NetFront, který Sony Ericsson používá ve svých hloupých telefonech již řadu let. Pokud však z prohlížeče vyjedete, stránka se ztratí, takže ji budete muset načíst znovu. To bude doufám v novém firmwarovém updatu opraveno. Samozřejmě ještě existuje další varianta v podobě Opery mini 5, která je vlastně jedinou aplikací, u které využijete dotykového ovládání i při vysunuté klávesnici. Má to ale také háček, telefon je detekován jako plně dotykový, takže nerozpozná hardwarové ovládací klávesy. Aby toho nebyl málo, tak v Opeře napíšete mezeru stále křížkem, zatímco je nově převedena na klávesu s nulou. Se stabilitou Wi-Fi připojení jsem neměl žádné problémy, připojení bylo vždy stabilní a bez výpadků. Pokud nejste v jejím dosahu, budete moci k připojení k internetu využít jak GPRS, EDGE, tak i UMTS s HSDPA.

Mezi předinstalovanými aplikacemi nalezneme mimo již zmíněného Bluetooth robota a Facebooku také aplikaci Wisepilot, ta ovšem, stejně jako vestavěné Google Maps, stahuje aktuální mapové podklady z internetu. Přesto však nejsou souřadnice určovány ze souřadnic BTS stanic, ale díky vestavěnému čipu aGPS. V nabídce aplikací dále nechybí klient YouTube, PhotoMate na úpravu vyfocených snímků, Music Quiz, která čerpá vzorky skladeb z těch, které máte uloženy v telefonu, nebo AccuWeather. Novinkou je vzdálené ovládání konzole PlayStation 3, při prvním připojení je vyžadována registrace, po jejím dokončení se s herní konzolí můžete bezdrátově spojit. Pokud jste herními nadšenci, můžete si dokonce pořídit Aino a PlayStation 3 zároveň. V nastavení a sekci zabezpečení ještě nalezneme mobilní antivirus F-Secure, jeho používání je však omezeno pouze na 30 dní, poté si musíte zakoupit plnou licenci.

Multimédiální smršť

Hned ze začátku recenze jsem zmiňoval práci s multimédii v zavřeném stavu, nic vám však nebrání přehrávat hudbu a videa i v při vysunuté klávesnici. Sekce Média sdružuje dohromady všechny soubory hudby, videa, obrázky a hry. Hudební přehrávač nabídne přehledné uživatelské rozhraní, zobrazuje název skladby a jméno interpreta, nastavit můžete i růžné skiny přehrávače nebo změnit nastavení ekvalizéru či zapnout rozšířené stereo. Hudební přehrávač jde samozřejmě minimalizovat na pozadí, k poslechu můžete připojit dodávané bluetooth handsfree MH-100, které může "parkovat" v dodávané dokovací stanici, ze které se může nabíjet současně s telefonem. Hudební reprodukce je na dobré úrovni, stále mi však přijde, že nejhlasitěji hrají kabelová sluchátka. Fotografie jsou řazeny opět podle měsíce pořízení do jakýchsi alb, mezi hrami nalezneme tituly Crazy Penguin a nestárnoucí QuadraPop. V nabídce dále nechybí rádio nebo TrackID pro zjištění podrobností o přehrávané skladbě. 

Osm megapixelů bez vyvážení bílé

I když je čočka 8,1 Mpix fotoaparátu umístěna na zadním krytu, lze fotit pouze v zavřeném stavu. Pokud se budete pokoušet fotit v otevřeném stavu, telefon vás názorně upozorní, že jej musíte zasunout. Fotit můžeme přímo tapnutím na displej (scéna se zaostří a telefon vyfotí) nebo fotografickou klávesou známou z telefonů řady C (první úroveň zaostření, na domáčknutí se vytvoří snímek). Fotoaparát nabídne velké možnosti nastavení, čekat můžeme automatickou detekci tváří, 7 přednastavených scén (mezi jinými např. dokument, sníh a pláž nebo krajina), nastavení blesku, časovače, samotného rozlišení (3,6,7 a 8 Mpix v poměru stran 4:3 pro standardní monitory, Full HD, tedy 1920x1080 pro širokoúhlé obrazovky a televize) nebo geotagging. Pomocí funkce PhotoFix lze dodatečně upravit základní vlastnosti obrázků jediným tapnutím na displej, upravená fotka se uloží jako kopie originálu, který zůstane nedotčen. Natáčení videa je možné provést opět dedikovanou klávesou nebo lépe pomocí symbolů play, pause a stop na displeji telefonu. Natáčet lze ve třech formátech: nHD (640 x 352 pixelů) pro širokoúhlé displeje, VGA a pro MMS zprávy. Nastavit lze také přisvětlení, noční režim, natáčení se zvukem či bez, časovač nebo obrazový stabilizér. Je opravdu škoda, že nakonec chybí vyvážení bílé, i když se o něm v prototypové fázi mluvilo. Jak hodnotním kvalitu fotografií? Při denním světle jsou snímky více než povedené, výhrady nemám ani k ostrosti nebo věrnosti barev. Povedly se i ostré přechody mezi světlem a stínem. Nejvýše postaveným zástupcem řady Enerteinment Unlimited je Satio, avšak troufám si tvrdit, že po fotografické stránce mu může stát Aino téměř po boku, byť úplně nedosazuje jeho fotografických kvalit. Balík všech snímků (43 MB) v plném rozlišení stahujte zde.

Testování modelu Aino mi trvalo zatím nejdelší dobu. Nejde o to sepsat funkce, ale objektivně zhodnotit a udělat si vlastní názor, což mi zabralo asi nejvíce času. Testovaný model mě úplně nepřesvědčil, je zde hodně nedodělávek, nedomyšlených funkcí a polovičatých řešení, až to vypadá, že si Sony Ericsson dělá živnou půdu pro nástupce, který všechny neduhy opraví a my budeme spokojeni. Jeden zápor za všechny bych vytknul, řešení polodotykového displeje není ideální, pokud by zde však byla cena o pár tisícovek nižší, mohl by z něj být velmi úspěšný přístroj. Abych nebyl jen kritický, v portfoliu Sony Ericssonu nenajdete hloupý telefon s větším displejem, navíc dokáže dobře fotit, natáčet VGA video, připojit se k internetu přes Wi-Fi nebo UMTS s HSPDA či propojit s PlayStation 3. K tomu všemu si přehledně zorganizujete multimédia (i s využitím programu MediaGo), využijete potenciálu GoogleMaps nebo zahrajete 3D Java hry. Nastínil jsem klady a zápory, pro každého je však důležitější něco jiného, pokud uvažujete o koupi Aina, zajděte do kamenného obchodu a rozhodně jej vyzkoušejte. Pokud vám bude sedět, máte vyhráno, pokud ne, můžete se podívat po jiných přístrojích v rámci portfolia Sony Ericssonu, i za méně peněz někdy můžete dostat více.

Fotogalerii Sony Ericssonu Aino naleznete pohromadě zde, screenshoty displejů naleznete v této galerii.

Obsah základního balení:

- Sony Ericsson Aino
- baterie BST-33 s kapacitou 1000mAh
- bezdrátové handsfree MH-100 se sluchátky HPM-78
- 8GB paměťová karta MicroSD
- multimediální stojan EC100
- nabíječka CST-70
- datový kabel DCU-65
- uživatelské manuály

Za zapůjčení telefonu k recenzi děkujeme oficiálnímu e-shopu Sony Ericsson, kde lze Aino zakoupit v obou barevných variantách za 11 450 Kč nebo spolu s konzolí PS3 za 18 989 Kč.

Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář.
Prosím přihlašte se nebo se zaregistrujte.